Múzy jsou srandovní

Hledání múzy je čekáním na anděla. Možná. Avšak bez peněz se anděla nedočkáte. I polibek anděla je  záležitostí trhu. A /ústy klasika/je falešné našemu trhu říkat "hokynářství".

 Chtěla, abych sklapnul. Možná, se povědomě bránila pachu cigár a doutníků. I když si čistím zuby i třikrát denně a žvejkám žvejkačky Hubba Bubba, nechtěla mě políbit.

Dovedla mě do bytu ve druhým patře.
Voprejskaný zdi. Kočičí smrad se táhnul od vedlejších dveří, že jsem z něj málem upad.
V předsíni se na mě tlačila, jako by se chtěla rvát.
Zatáhla za zip u kalhot. Zase jsem zapomněl, že líbání je zakázaný, dostal jsem pěstí do břicha, vztyčeným prstem mně hrozila.

„Nedři se, holoubku, bav se.“

Pocejtil jsem něco jako nespravedlnost, jak moc se o něco takovýho snažím. Nevím proč, ale řekl jsem: „Jestli nebudeš milá, půjdu jinam.“

„Bude to tam lepší?“

Moc dobře věděla, o čem jsem mluvit nechtěl. Řekl jsem, že něha je něco, o čem se nevypráví, co se nevynucuje, o co se nežádá. Chtěl jsem co nejrychleji zmizet. Chtěl jsem zajít za tou, co má jen půlmetrák, nikdy si nezapomene po jídle utírat ústa ubrouskem a občas říká miláčku.

„Ani na chvíli nejseš milá.“

Chvíli o tom přemejšlela. „Něha je těžká práce, hochu. Je to jinej obor a za jiný prachy. “

Ta upřímnost mne odzbrojovala. Měl jsem vědět, že to je nedostatkový zboží. A tak jsem padal.
Ve dveřích jsem ještě zaslechl:

„Zhasni v přízemí, musíme šetřit.“