Slušná porce lásky /povídka/

Osůbka s  šarmem potřebovala klepy pro své články. Neunikla jí žádná senzace. Působila důvěryhodně, takový typ potřebuje každý bulvární časopis. Jednoho dne na to šla přes vánoční ozdoby a způsobila tím slušné zemětřesení.    

Měla ráda vinárny, salóny, chodila na vernisáže, na křty knih, na koncerty,  měla hodně známých mezi umělci. Osůbka s nenapodobitelným šarmem potřebovala klepy pro své články. Působila důvěryhodně a přesně ten typ potřebuje každý bulvární časopis. Drby nesmí vypadat jako drby, je třeba namíchat pravdu s nepravdou, fantazii, tajemství, procítěnou empatii. Bulvární články jsou zvláštní žánr. To chce mistra. Margita zrovna mistrem nebyla. Uměla každého vyzpovídat, to ano, ale neuměla to napsat. V tom jsem jí pomáhal já. Dělal jsem to nezištně, z lásky by se dalo říci. Ale jednou to muselo přijít, že jsme došli na konec společného snažení.

Stalo se to časného rána. Pod nos mi strčila své dílko. Že v Poběžovicích vyrábějí vánoční koule. Senzace! Vánoční koule. Při pohledu na ně zaplní srdce každému "Porce lásky". Tak nazvala onen článek.
„Porce?“
„Lepší slovo to nevystihuje.“
„Vánoce jsou o poezii. Láska je malebné slovo, ale "porce"  malebné slovo není.“
„A já  z něj malebné udělala. Dokázala jsem to.“
Nezáživný text s hrubkami a maxi neobratností. V redakci "Dobrého času" stále odkládali zveřejnění.
„Tohle tě neuživí.“ Řekl jsem. Urazila se. Nechtěl jsem, aby to takhle bouchlo. Ale  bouchlo. Bouchla za sebou dveřmi, jaký že jsem to hulvát.

Znal jsem redaktora „Dobrého času“ Ferdinanda . Sám zavolal. Ať se jde Margita vycpat s vánočními koulemi z Poběžovic. od ní se čeká něco jiného. „Nemohl bys to opravit?“ Zeptal se přímo.
Měl jsem snad Margitě vrazit nůž do zad? Ne! Margitu jsem nechtěl zničit. Ferdinand ale kul železo, dokud bylo žhavé.  Navrhl název: „Kdo všechno rozsekl svůj vztah o Vánocích.“ Přece máš rád výzvy.“
Mám rád výzvy. A měl jsem i pár myšlenek. Nešel bych na to přes koule, ozdobičky, cetky. Něco o tom, jaké to je, když bližnímu chybí  bližní. A o tom, kdo to kdy podělal, to nebyl špatný nápad.

Jeden čas to mezi mnou a Margitou vypadalo i na manželství..., to jsme si malovali rodinný krb, dítka. Ale stačila jedna návštěva u Margitiny sestry, má dvě děti, fňukala, jak to s nimi nejde, že všechno dokáží jen devastovat a  především iluze. Dali jsme jí za pravdu, když jsme je chvíli pozorovali, už jsme pak o dětech nikdy nemluvili. Mohl bych napsat o ztrátě iluzí. Ale třeba i o tom, že po některých takových ztrátách  to může být ještě lepší. Třeba Margita to bude mít teď lepší. Ta se teď po našem rozchodu nechá obarvit zase na tmavo. Na blond prý byla jen kvůli mně. Bude zase tmavá, jako před tím, než jsme se poznali. Taky zamíří do školy boxu. Nikomu  už nebude vařit svíčkovou. Ničilo jí to.
Život se dá žít i po rozchodu. Jeden ze dvou to dokáže. Ale zklamání do života patří. Je to zkušenost. Dobrá zkušenost. Onoho rána jsem se stal zkušenějším v oblasti tohoto. Šťastnější ne. Ale skončil svět? 

Jsem zaměstnán v rozhlase a mám na starosti noční vysílání. Často oslovuji posluchače. Najednou jsem s nimi uměl  pohovořit i o rozchodu. Jen s Horácem mívám starosti.

„Tady Horác ... a mám dotaz.“
Zábavný chlapík ten Horác. Že se na lásku může vys..., říká na rovinu. Tentokrát se ptá, jestli takový hmyz jako je klíště může ublížit jeho pohlaví.
Něco říct musíte. Povídám: „Horáci... nechci slyšet žádné vulgární slovo. Zvlášť ne dnes, když mluvíme o rozchodech a je před Vánoci.“
Zopakoval to slovo s ještě větší chutí. „Řikám ti, že na to ti s...“ Zase to slovo.
Chápu se neochotně jeho dotazu. „Musíš klíště vykroutit. A teď k věci. Jsi sám, nebo s někým?“
A on: „Budu mít erekci, při tom kroucení?“
Dávám  blok romantických písní. Žádná píseň však není nekonečná. Jsme znovu ve vysílání.
„Koho máme na lince? Prosím, moji milí... Vánoce – láska, rozchody, štěstí.“ 
Světélko na telefonu se znovu rozsvěcí, někdo se chce svěřit se svým příběhem.
„Tady Horác. Já na příklad ...“
„Vykroutil jsi?“
„... bych chtěl vědět?!! Jak ty to máš? Žvejkni o sobě. Stalo se ti něco?“
„Dej mi čas, abych věděl jak to říct stručně.“
.Citlivá záležitost. Pustil jsem hudbu.
Tak jak ? Byl jsem Margity stále plný, mohl bych mluvit o tom, jak nás práce svedla dohromady, jak jsme si pomáhali...  a že nás práce nakonec rozdělila, práci do soukromí, prosím, netahejte. Takhle jsem to zaobalil a hned se mi to nevyplatilo.
„Kecy!“ Komentoval to s opovržením Horác. „Ptal jsem se, jak jsi to prožíval?" 
„Nějaká lítost proběhla.“
„Měl bys jí to nějak vrátit.“ On přímo navrhoval.
Stával jsem se uťápnutým účastníkem debaty. Zájem posluchačů jsme však probudili. Telefony s dotazy zvonily jeden za druhým,  každého zajímalo, jak to bude dál se mnou.
„Na sex lidé myslí v průměru každou minutu.“ Poučoval posluchače Horác. 
Snažil jsem se změnit téma. „Jsou dlouhé noci, že? Váánoce! Sny se mají plnit o vánocích.  Cha, cha. No a co? Láska je let vrabců v povětří, láska je sen, nekonečný sen...  “ Bože, jak já byl rozpolcený. 
„Ještě něco, Horáci?“
„Proč jsi jí neopravil ten článek a dělal, jako že nic, když jsi jí tak miloval?" Mudrc hned navrhl řešení. "Dej mi její číslo. Zavolám jí, domluvím ti to s ní. Jsme přece tak trochu kámoši, né?“
Když je po půlnoci, a když máte za sebou náročný den, může se stát, že jste unavení. Loknul jsem si energetického nápoje, procvičil naučeným pohybem čelist, teď půjde Joe Cocker a pak bude konec vysílání, to bude vysvobození. A stalo se, že jsem mechanicky odříkal  Margitino telefonní číslo.. „Senzace na prvním místě. Dobrou noc!“
Měl jsem službu i příští den.
První telefon ve vysílání. První tentokrát nevolal Horác, volala Margita.
„Ubožáku.“ Vzlykala.  "A nejlíp ze všech stran mě všichni chtěli poznat." Tak jsem se dozvěděl, že jsem  nadiktoval její číslo přímo do živého vysílání. 

„Ano, jsem tu opět já, pokud posloucháte náš pořad, pokud se chcete seznámit, udržet si vztah, poradím, obraťte se na mne, jsem odborník. Nečekejte na nic. Kdo volá?? Horáci? Buď zdráv. Cože?  Ptáš se na Margitu? To víš, že jsi na ni zapůsobil. Že ne? Vytípla tě? Neber si to osobně. Mně naopak teď volá každou chvíli, a taky to není ono. Co budu dělat? To víš, Vánoce,  frmol.... pečivo, stromeček, taky ozdoby jsou hrozně důležitý. Mám co dělat, abych si to vyžehlil."