Dědci na plovárně

„Pánové, hlavním bodem dnešního programu je přijetí nového člena do našeho klubu. Sešli jsme se mimořádně na plovárně.“„Samozřejmě, dobrej nápad.“„A taky nejsme ještě žádní dědci, abychom se tu nemohli porozhlídnout po pěknejch holkách.“

„No nic. Máš pravdu, jsme jak prďoši porád zahleděný jen do svejch známek a modýlků a motýlků. Mít koníčka je sice bohulibá činnost, ale nesmíme se uzavírat.“

„Dneska se nebudem uzavírat?“
„Cha cha...“

„Trochu jsem našeho nového uchazeče oťukl, než jsem ho sem přivedl, skutečně není od věci, že jsme se tentokrát sešli tady, aby se nám právě na plovárně o svém koníčku více rozhovořil. Třeba se nám tady v tom prostředí jeho zkušenosti můžou i hodit.“

„Ale jdi, cha, cha...“

„Můj koníček je docela obyčejný koníček a na plovárně... no nevím, jestli se vám moje zkušenosti mohou hodit právě tady, já osobně bych k pokusům, které v jeho rámci provádím, neměl na plovárně moc odvahy.“

„Jste skromný a to je dobře. Vlastně...než dojde na otázky, měl bych asi, jako váš předseda, přece jen úvodem říct ještě pár slov.

My jsme hobisti. Asi víte,Lojzíku, oč jde. Od slova hobby, těžko přeložitelné slovo. Koníček? Zájem? Jsme koníčkáři? Ne... opravdu nám se nejvíc líbí ti „hobbisti“.“

„… nebo zájemci. Cha cha...“

„My si prostě takhle říkáme. Jeden je vynikající na byliny, jiný dělá známky, tamten umí s dřevem ,nebo modely, já ...Milan, mně znáte, že jo... já... zahrádka, tam musíte umět všechno.“

„A nic. Cha cha...“

„A to je asi tak na úvod všechno a teď vy, Lojzíku.“

„Tak na co byste mě tipovali?“

„Já bych vás tipoval na kameny, ne? Kamenáře jsme tu ještě neměli, podle počtu pravděpodobnosti, říkám, vy budete kamenář.“

„Ne. Nejsem kamenář, ne.“

„Ale sběratel něčeho budete. Nevím sice čeho, ale něčeho to bude.“

„Vlastně ano. Trefil jste. Sběratel jsem.“

„Emane, jsi dobrej, jak jsi to trefil. I když jinak jsi tvrdolín. Tak sběratel? A co? Co sbíráte?“

„Sbírám... jak už tady váš předseda něco naznačil, děvčata. Zajímám se o holky, ale na plovárně ne, pánové, to je vyšší liga. To jsem, prosím, ještě nezkoušel.“

„Von je i vtipnej.“

„Pane Lojzo, tak ještě jednou... a váš koníček je...??“

„Ty holky... no vlastně... ženský, na věku nezáleží ani tak.“

„Rozumíte tomu?Jdu radši pro pivo.“

„Taky si dám jedno, Emane. Vezmeš?“

„Já taky, Emane.“

„Hergot, vy tu zůstanete, budete z něj tahat rozumy...a kdo ví co, a já mám nosit pivo ?“

„Že ty ses blbě vyspal?“

„Tak...pane Lojzo. Co s nima děláte... s těma... ehm, známostma?“

„Co by asi dělal? Co tak asi?“

„Podle počtu pravděpodobnosti..cha, cha! Něco jo.!

„Asi takhle, pane Lojzo. Víte, po nás všech tady něco zůstane. Tu modýlek, tu růžička, tu album s přetisky spěšných známek z roku 1916, co zůstane po vás... ? Seznam ženskejch?

„Ano, já si dělám jejich seznam.“

„A pro koho bude dobrej, až tu třeba nebudete. Takovej seznam ženskejch je bez hodnoty.“

„Jsi říkal, Emane, že pudeš pro pivo a nejdeš.“

„Pokud máme tohodle Lojzu přijmout, zajímat se musím.“

„A letěj na vás? Na mně nikdy neletěly.“
„Protože nemáš karisma. To von asi má.“

„Dívej, projdu se sem a tam kolem bazénu a sleduj, kolik bab se votočí. Každej chlap ho má.“

„Já bejt tebou, bych radši seděl.“
„Od toho tu nejsi, abys ses producíroval. Seď!“
„Eman má pravdu. Každej chlap trochu toho karisma má, ale když člověk dělá celej život jen do bylin, tak ho postupně… nemá.“
A co vývoj? Jak si představujete vývoj ?

„Tak hlavně, na mně, pánové, ženský taky neletěj. A vývoj... co já vím, třeba poradíte vy. Do tohodle koníčku se může zapojit každej chlap, co já vím... Já jsem do toho šel po hlavě. Je to lehký, na internetu, víme? Na pláži... to bych do toho teda nešel.“
„No...“
„Ale možná bychom to mohli zkusit... procházet se tady po pláži, jestli máme ještě šanci?“

„Seď!“

„A kolik jste říkal, že jich máte v tom vašem seznamu ?“
„Ještě neříkal.“

„Zatím jen dvě.“

„Seznam jste říkal.“

„Mám jen dvě. Začínám.“

„Poslyšte, ale to je vlastně velmi chabý výsledek.“

„Emane a to pivo? To je taky chabý výsledek. Dojdi, jseš na tom z nás nejlíp.“

„Kašlu na vás. Já si počkám, jak tohodle začátečníka budete přijímat.“

„... musíme všechno ještě zvážit.“

„Vlastně … nikdy jsem je ani neviděl. Jen si s nima píšu, víte? Dneska k tomu máte takovejch možností.“

„A to máte pravdu, možností je dost.“
„Řeknete nám jejich jména? To nás zajímá!“
„Promiňte … to nemůžu.“

„Taky si může psát s tvou manželkou, Emane, víš to? Cha cha...“

„Můžou to bejt manželky nás obou. Má v tom seznamu dvě.“

„Jo na počítači, tam to teda jede, todleto....tam to jede, to já vím.“

„Moje stará u toho taky sedí, teda ona tam hraje hry, abyste si nemysleli. Jen hry.“
„Cha, cha.“
„No chraň bůh, kvůli hrám tam sedí, povidám!“
„Tak ještě něco, nám Lojzo, řekněte a přistoupíme k hlasování.“

„Je pravda, že je to závislost taková. Ani byste nevěřili, jak mě to moje hobby často otravuje. Než se se všema vykecáte o tomhletom a támhletom, prakticky o ničem, ale když už máte mít některou jistou v seznamu, jistou v tom, že se vám hned neodhlásí, abyste rozuměli, musíte se snažit, aby to jako o něčem bylo, když máte zájem vy, aby i ona měla. A to není vůbec lehký. Zabírá to čas. Proto, abyste věděli, jsem se přihlásil do vašeho klubu a jsem rád, že poznám i něco jinýho, i za tuhle vzácnou chvíli s váma jsem vděčnej, že přijdu mezi lidi na plovárně. Tady je určitě líp, než doma mezi stěnama a já vidím, že máte cit pro výběr pěknýho místa.“

„Tak dost. To jsou porád žvásty okolo. Pro tohle tu nejsme. My máme klub na předávání zkušeností a co vy jste nám předal?“

„Jo. Ale vždyť on ti předává.“
„Jsem jedno ucho, Milane, a neslyším, že by předával.“
„On má hobby, kterýho by se rád zbavil, tak to je. Všechno co řekl, je vo tom.“

Emanovi se notně lepil jazyk na patro, a nebylo to ani tak žízní, jako nervozitou.

„Porád žvaníte nesmysly. Máme doma baby, všechny tři furt visej na internetu, dobře víte, teď abychom se ptali, jestli taky nejsou v tom jeho seznamu.“

„Kdo má karisma, se asi bát nemusí.“

„Ne? Proč?“

„Cha cha... to je pravda. Proč?“

„Tak jo... pánové. Končím diskusi, přistupme k přijímání. Kdo je pro?“

Postupně, i když dlouho to vypadalo, že ne moc ochotně, zvedli ruce a přijetí odsouhlasili.

„Gratulujeme...“

„Gratulujeme.“

„No...Gratulujeme. ..až do teď jsme byli celkem bezproblémovej klub.“

„… zvláštní obor máte, to jo.“

„... jak se jmenuje ta stránka, kam chodíte vy blbci, co se tam takhle seznamujete?“

„No tak, Emane. Ty tam snad půjdeš? Jseš porád ještě svižnej chlapík, piva přineseš i čtyři najednou... nevzdávej plovárnu, chlape. Kašli na internet. Běž pro píva, budem koukat, která se za tebou otočí.“

A tak šel.

A dával si pozor, aby při tom dobře vypadal.

xxx