Napětí na Hradě

Zprávy z domova jsou většinou bez napětí. Zvlášť v některých hodně sledovaných lokalitách jako by se vůbec nic nedělo . Chce to velkou práci, aby se něco našlo. Ale ne, že se občas něco neproflákne.

http://facebook.com

Teď, když můj kamarád dělá na Hradě, je jeho přezdívka skoro jako krycí jméno pro agenta. Jmenuje se Jelínek, na škole jsme mu říkali Jelen. Není to žádný agent. A jestli je, tak to o něm stejně nemůžu vytrubovat. Zvlášť když pracuje pro mne. 
Není zrovna pěkné ráno. Klouže to venku, v noci mrzlo. Asi nebude mít zrovna příjemnou náladu, vrátil se z Hradu pozdě domů a nebude v pohodě. To náledí mu asi nepřidalo.  Když je na Hradě recepce, nebo nějaká sláva, je to jeho džob. Vozí a roznáší tam jídla.
Volají na něj: „pane šéf“. Ale jak říkám, pro nás co jsme s ním chodili do školy, to je „jelen“.
Mě by nebavila taková práce, normálně by měl za takovou práci dostávat tuzéry. Tam se to tak ale nebere. Jelen ale není náročný. Vždy, když se s ním setkám, chválím ho a utěšuju a říkám, že má lepší práci, než mám já, protože v práci novináře se taky tuzéry neberou. Dělá mu dobře, že si ho tak cením.
Proč potřebuji Jelena? Je nenápadný. Když chodí s tácem kolem hostů, hodně toho slyší. On se teda snaží být diskrétní, ale občas mu něco uklouzne a já ho pak chválím i za to.
Potřebuju od něj pár informací. Ale musím opatrně. Říkám : „Co bylo, jak bylo?“ A tak nějak. Do odpovědi se mu nechce. Že prý bych těm „šifrám“ ani nerozuměl.„Proč myslíš? Aspoň jednu šifru, Jelene .“ Nakonec povolí.
„Jednu ti teda řeknu. Říkali tam u jednoho stolu: „Vždycky, když taťka přijde domů, všichni srazej paty.“ Opovaž se to někam napsat.“
„Tohle snad můžu ?“
„Ne, tohle teda nemůžeš.“
„To ale není šifra.“
„Čtenář by mohl usoudit, že na Hradě nemaj k prezidentovi dobrej vztah, když mu říkaj taťka.“
„Mně se zdá, že je normální, aby všichni srazili patky, když přijde taťka domů.“
„Kdyby řekli - tatíček, jako se to říkalo o Masarykovi. Ale taťka? To se mi nezdá.“ Zviklal mě „jelen“. Odpověděl jsem takovým tím záporným přikývnutím, jako že teda nevím, že má možná pravdu.
Byl rád.

Rubrika: Zprávy z domova  „... poradci ujistili prezidenta, že jej podpoří v jeho kandidatuře na funkci hlavy státu i pro příští období.“

„Hele, Hromský! To je všechno, co o tom víš? Je taková informace zajímavá, když jí mají všude?“ Spustil šéfredaktor zhurta. A ani nemusel. Nemusel nic říkat, když jsem viděl, jak klepe novinami o stůl, to bylo jasné, že ta zpráva asi nebude zajímavá.
„Tak se polepši, Hromský?“
Tak jsem tedy znovu šel za Jelenem. „A něco jinýho nemáš?“
Měl a vyklopil:
„Byl tam jeden generál. Ten když slyšel, jak se mluví o „taťkovi“, tak se to ani jemu nelíbilo. A když viděl, že jsem to musel slyšel, nařídil mi, že co se doma uvaří, to se má doma taky sníst. Že prej jistě rozumím. Jak jsem ti říkal, je to tajný a důvěrný.“
„A chutnalo mu?“
„Tak to prrr... to ti teda fakt neřeknu, to už je přes čáru.“
„Prokrista, Jelene, a o čem mám psát? Neříkej, že mám jít za mluvčím a ptát se, jak generálovi na Hradě chutnalo?“
„Jestli tě zajímá, jak chutnalo generálovi, musíš za mluvčím generála.“
„Jelene??“
„Tak já ti teda řeknu, jestli mu chutnalo, protože vím, že jsi kamarád. Moc mu chutnalo. Asi mu tam chutnalo víc, než doma. Doma mu nechutná. Hrome! Ale todle je vůbec ta nejtajnější zpráva, kterou jsem ti kdy řekl! Jestli to napíšeš, půjdu dělat do lesů. Nechutná mu doma, protože jeho tlustá dcera drží nemastnou dietu, ze který musí bejt každýmu špatně. Pochop! Byl jsem tam u nich. Mocnej generál na ženský doma nestačí. Jak pak má stačit na armádu, když doma nestačí na dceru a starou?“
„Ty vole... to by byl titulek „Tys byl i u generála??? Povídej!“
Byl jsem tam, abych tý holce předvedl něco lepšího, než je ta její odtučňovací kůra.“
„A cos předvedl?“
„Nebyl moc čas. Na zahradě se rojili chlapi z ochranky a šeptali si do rukávu. Jen jedno ti můžu říct... Už si mě pozvali. Chápeš kam?? Tebe taky možná pozvou, protože ty píšeš všechny ty kraviny, co u mně náhodou zaslechneš. Už ze mě netahej nic vo tatíčkovi, ani vo taťkovi ani ani vo generálovi, ani vo dceři. Já tě nechci strašit, Hrome. Ale jestli se jim něco nelíbí, tak srazíme paty!“
Samozřejmě. Stačí málo a Jelen má nahnáno. Ale přesto si nemyslím, že by se nemusel tak bát. Včera mě vyšel článek, kde jsem to všechno trochu zjemnil... no, asi jste to četli. Ptal jsem se:„Taťka nebo tatíček?“A byl trhák. Lidi si to četli.

Takže jdu znovu za Jelenem, abych mu podal zprávu, a že dík. Musím dávat pozor, protože to klouže. Člověk může ztratit rovnováhu,  Dneska uklouznoute hned.

     Rubrika Zprávy z            domova: 
     

Včera v časných ranních hodinách se redaktor Vladimír Hromský ošklivě zranil. Na vlastní kůži zakusil, jaké to je, když domovní správa zanedbá posyp chodníku.
Policie se zatím nevyjádřila, zda k úrazu došlo v důsledku nešťastné náhody, nebo případně cizím zaviněním.